Zdeněk Svěrák: Humor, lidskost a (ne)obyčejné příběhy české kultury
Když se řekne Zdeněk Svěrák (*1936), většině Čechů se okamžitě vybaví dojemná kombinace smíchu a nostalgie. Tento herec, scenárista, dramatik a textař je spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana, autorem legendárních filmových komedií i emotivních příběhů, které získaly ohlas daleko za hranicemi České republiky. V jeho tvorbě se svérázným způsobem pojí smysl pro humor s křehkostí lidského života, a proto si získává srdce již několika generací diváků a čtenářů. Co činí Zdeňka Svěráka tak nenahraditelnou osobností a jaké hodnoty ve své práci reprezentuje?
Učitel, který dal před tabulí přednost jevišti
Zdeněk Svěrák se narodil 28. března 1936 v Praze. Po absolvování pedagogické fakulty Karlovy univerzity chvíli působil jako učitel českého jazyka a literatury. Již od mládí však tíhnul k humoru a psaní, což jej zanedlouho přivedlo k rozhlasové a divadelní tvorbě. Právě rozhlas se stal významným startovním bodem: ve spolupráci s Ladislavem Smoljakem začal Svěrák rozvíjet postavu „zapomenutého génia“ Járy Cimrmana.
„Učitelské povolání mě bavilo, ale humor mě bavil víc,” poznamenal se šibalským úsměvem v rozhovoru pro Show Jana Krause (2012).
Jára Cimrman a Divadlo, které se stalo fenoménem
V roce 1966 spolu s Ladislavem Smoljakem a Jiřím Šebánkem zakládá Divadlo Járy Cimrmana, které časem získalo kultovní status. Své hry psali Svěrák a Smoljak z části jako fiktivní přednášky o Cimrmanovi a z části jako vlastní humorné akty plné absurdních zvratů a jemné ironie. Díky tomu vznikl fenomén, jejž čeští diváci dodnes navštěvují s takřka posvátným nadšením – představení jsou vyprodaná dlouhé měsíce dopředu a řada replik zdivadelněných textů zlidověla.
Filmové klenoty: Od komedie k Oscarovému dramatu
Zdeněk Svěrák se proslavil i mimo divadelní prkna – jako scénárista několika legendárních filmů. Jeho texty jsou plné lidskosti, srozumitelného humoru a překvapivé hloubky, což dokládají snímky, jež vznikly ve spolupráci s Ladislavem Smoljakem (např. „Jáchyme, hoď ho do stroje!“, „Marečku, podejte mi pero!“, „Na samotě u lesa“) nebo s vlastním synem, režisérem Janem Svěrákem (filmy „Obecná škola“, „Vesničko má, středisková“, „Kolja“ a další).
- Komedie plné příjemného humoru
Svěrákovy scénáře vyvažují situační humor s poetikou malých radostí a strastí. Zároveň nezřídka reflektují dobové poměry, ať už se jedná o lehkou satiru na byrokratický aparát, nebo o rodinnou sounáležitost v časech nejistoty. - Ocenění na světové úrovni
V roce 1996 vznikl film „Kolja“, k němuž Svěrák napsal scénář a zahrál si také hlavní roli. Snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a zasloužil se o to, že se jméno Svěrák dostalo ještě silněji do mezinárodního povědomí.
„Nikdy by mě nenapadlo, že by příběh staršího muže a malého ruského chlapce mohl oslovit svět. Ukázalo se ale, že lidské pocity jsou všude podobné,“ řekl Zdeněk Svěrák v rozhovoru pro Českou televizi (2015) při vzpomínce na Kolju.
Písničky pro děti i dospělé: Spolupráce s Jaroslavem Uhlířem
Kdo by neznal písně jako „Není nutno“, „Severní vítr“ nebo dětské hity z pohádek a filmů? Přestože je Svěrák populární především díky své dramatické a filmové tvorbě, do širokého povědomí se dostal i svými texty k písničkám Jaroslava Uhlíře. Jejich spolupráce sahá do 70. let a přerostla v dlouholeté přátelství, které přineslo nezapomenutelné melodie dětem i dospělým.
Hudba jako most mezi generacemi
Společné koncerty pro děti, často spojené s charitativními akcemi, patří k oblíbeným projektům této autorské dvojice. Ukazují, že hudba má schopnost spojovat generace – a že Zdeněk Svěrák dokáže hravým a zároveň citlivým způsobem vtáhnout do děje mladé i starší posluchače.
Mravní hodnoty a společenský přesah
Zdeněk Svěrák není jen komik a vypravěč; je také veřejně činnou osobností, která se často vyjadřuje ke společenským tématům. Po sametové revoluci působil jako spoluzakladatel a dlouholetý prezident Centra Paraple, organizace pomáhající lidem s poškozením míchy. To dokládá, že má i v osobním životě potřebu pomáhat tam, kde je to nejvíc třeba.
- Pomoc druhým
Benefiční pořady „Dobročinná akademie aneb Paraple“ se staly součástí televizního vysílání, kde se Svěrák s kolegy snaží získat finance na rehabilitaci a projekty pro hendikepované. - Vyhýbání se laciné senzaci
Na rozdíl od mnoha jiných populárních osobností se Svěrák drží stranou bulvárních témat. Veřejné projevy soustředí převážně na uměleckou tvorbu, filantropii a vyjádření k věcem, jež považuje za opravdu zásadní (např. svoboda slova či ohleduplnost ve společnosti).
„Lidskost, humor a nadhled jsou pro mě důležitější než rychlý úspěch,“ poznamenal Svěrák podle archivu Divadla Járy Cimrmana (2010).
Rozporuplná období a pohled z druhé strany
Ačkoli se Zdeněk Svěrák těší dlouhodobému obdivu a úctě, ani jemu se nevyhnuly kontroverzní kapitoly. Na přelomu 70. a 80. let podepsal takzvanou Antichartu (oficiální projev loajality k režimu coby opoziční odpověď na Chartu 77). V pozdějších rozhovorech vyjádřil lítost a přiznal, že šlo o chybné rozhodnutí, k němuž ho dohnala obava z ohrožení vlastní tvorby i divadla.
Tyto okamžiky však v dlouhodobé perspektivě ukazují, že Svěrák není „bezchybným mýtem“, nýbrž člověkem, který je citlivý ke společenským tlakům a který se poučil z omylů – důležitý moment pro ucelenější pohled na jeho život.
Proč nás Zdeněk Svěrák stále oslovuje?
Zdeněk Svěrák ztělesňuje jednu z nejkomplexnějších postav české kulturní scény. Je scénáristou, dramaturgem a hercem, který umí oslovit široké spektrum publika – ať už prostřednictvím divadla, filmu, písní či charitativní činnosti. Jeho humor je vždy postaven na lidském příběhu, laskavosti a jemné ironii. Svou tvorbou připomíná, že i obyčejné situace mohou být neobyčejně dojemné a zábavné, pokud je nahlédneme s nadhledem a empatií.
Dodnes vyprodává sály a jeho hry se bez přestání reprízují. Mnoho lidí v Česku vyrůstá s filmy a písněmi, jež nesou typické rysy Svěrákova scenáristického rukopisu. Na tom je krásně vidět, že skutečný talent – zejména když je spojený s morálními hodnotami a upřímností – neztrácí lesk ani v proměnách doby.
A co si z odkazu Zdeňka Svěráka odnést? Možná to, že humor nevylučuje hloubku a že právě přes smích se dá často nejlépe mluvit o vážných věcech. Jeho dílo nás inspiruje ke svobodnému projevu a k férovosti vůči ostatním. Ať už se jedná o představení Divadla Járy Cimrmana, filmové okénko s nezapomenutelnými scénami, nebo laskavé popěvky pro děti, Svěrák nám pořád připomíná, že skutečně velký smích dokáže jít ruku v ruce s velkým srdcem.